Tomáš Linhart burcuje: Jdeme si pro titul!
Tomáš Linhart je nesmazatelně zapsán v historii GyBu ligy, a to jako její dvojnásobný vítěz, ale zejména díky obrovským zásluhám, které na rozvoji školní fotbalové soutěže má. V letošní sezóně se ale pro něj role zásadně změnila. Vedení předal mladším a soustředí se výhradně na výkon týmu. S FC AC SK počtvrté za posledních pět let postoupil až do finále, dokáže v něm letos také potřetí uspět?
Trochu jsme si prohodili strany u mikrofonu, tak jaká byla tvá sezóna z ohledu, že jsi letos po delší době nebyl vedením GyBu ligy?
Vzhledem k tomu, že mi odpadlo množství povinností, tak pro mě osobně byla rozhodně klidnější. Můžu se víc soustředit na fotbal a starat se o vlastní tým. Zároveň mě ale mnozí stále za jednoho z organizátorů považují, takže jsem provozním záležitostem stejně úplně neunikl, ale opakuji - já vedení už nejsem. Jsem každopádně rád, že GyBu liga pokračuje i nadále po mém a Houmího odchodu ze školy a získává svoje příznivce v dalších formátech turnajů jako třeba GGCH. Ale právě jako dřívější šéf se nikdy neubráním kritickému pohledu, takže vždycky bylo, je a bude co zlepšovat.
S FC AC SK jsi už prakticky vyhrál všechno, nepřemýšlel jsi před sezonou, že skončíš úplně? Jakou jsi měl do letošního ročníku GL motivaci?
S FC AC SK hrajeme GyBu ligu sedmým rokem a vždycky to byla trochu moje srdeční záležitost. No a když studuju v Praze a brácha měl zájem, abych zaplnil jedno z absolventských míst, neváhal jsem. Dlouhodobým cílem je nadále zlatý hattrick, dokud GyBu ligu hrají dlouholetí rivalové, o motivaci je vždycky postaráno! A navíc máme v týmu perfektní kolektiv, to byl vždycky základ našeho úspěchu. Takže dokud to bude možné, rád využiju každou příležitost si s klukama zahrát a poslouchat Houmího osvěžující řev.
V základní skupině to ale letos nebylo ono, překvapila zejména prohra s Natashou, kde to skřípalo?
Hlavní nedostatek bych viděl především v tom, že nová posila Martin Turek zatím odehrála pouze jediný zápas a nepřivykla si dostatečně našemu hernímu stylu. Pak to ale skřípalo především v nás.
Nakonec jste se ale po roce dokázali opět probojovat do finále, kde vás čekají Predátoři. Myslím, že je to pro vás velká výzva a nejpikantnější možný soupeř, souhlasíš?
Pro oba týmy je to obrovská výzva, roky se předpovídá, že se s Predátory ve finále střetneme. Tak to vyšlo konečně letos. A pikantní to bude rozhodně, všichni kluci od nás mají dodnes v paměti, jak jsme jeli na zápas zbytečně a Predátoři nechtěli hrát nahoře. Tak snad v pátek už podobný problém mít nebudou...
S Predátory jste sehráli již mnoho duelů, v těch důležitých jste většinou zvítězili, ten poslední v základní skupině, jak jsi sám zmínil, prakticky skončil dřív, než začal. Váš tým má navíc mnohem větší zkušenosti s takto vypjatými zápasy. Myslíš, že by to mohla být vaše největší výhoda?
Tak určitě.. (směje se) Ačkoliv máme s Predátory asi mírně kladnou bilanci, každý tým má na co vzpomínat, ať už to je dvacetigólový příděl nebo prohra 9:3. Ale máš pravdu, Predátoři jsou ve finále poprvé (a možná naposledy?), my počtvrté za posledních 5 let. Statistiky ale na hřišti nerozhodují.
Na závěr se nemohu zeptat jinak, jaký od finále očekáváš průběh a výsledek?
Jeden náš nejmenovaný kantor nám roky vtloukal do hlavy, že historie nezná kdyby. Klidně ať celý zápas prohráváme a pak vyhrajeme na penalty, na průběh už se historie ptát nebude. Oblíbeným heslem Lukáše Vojáčka je motto Millwallu (celkem výstižné i pro náš tým) - No one likes us, we don't care.