Jdi na obsah Jdi na menu
 


Moderní dějiny kopané na GyBu

3. 9. 2015

Děkuji pamětníkům za poskytnuté informace a hurá vstříc kořenům fotbalu na GyBu!

Jako vyjukaný primán jsem na Budějárnu přišel v září 2006. Do ligy jsme se zapojili až o dva roky později, ale oficiální organizovaná fotbalová soutěž tou dobou už léta fungovala – jako malí kluci jsme denně po škole jen zírali na staré mazáky a závistivě hleděli na výsledky na nástěnce, kde se skvěly tehdy legendární názvy týmů: Vestecký negramoti, Lolitky, Chiquita, Rosol nebo KFC Korupce.

První ročník GyBu ligy se odehrál v letech 2003/2004 pod vedením Zbyňka Hackla a měl podobu celoroční soutěže bez vyřazovací fáze. Na premiérové vítěze je však tou dobou ještě brzo – tento ročník se údajně nedohrál, když nejstarší ročníky daly v závěru ligy přednost maturitě. Podle dochovaných údajů byl na čele tým Kesslerovců a mezi nejúspěšnější celky patřili také Křováci a Médea.

Další ročník (2004/2005) dodržel formát celoročního turnaje, avšak oproti premiérovému přibyla vyřazovací fáze. Nebyla to jediná novinka, na jaře se dokonce odehrával i výborně zorganizovaný pilotní projekt ženské GyBu ligy! V následujících ročnících už však nebyl takový zájem, proto zůstala GyBu liga vyhrazena chlapcům. A ve finálovém zápase z 10. června 2005 vybojoval celek sextánů okolo Vojty Luhana, Fandy Rosberga a Ondry Burdy pod názvem Médea premiérové zlato po zdolání o rok starších studentů posílených tehdejší hvězdou ligy Jakubem Mandátem.

Od další sezony přejala GyBu liga formát hanspaulky – hrály se oddělené soutěže na jaře i na podzim. Novým organizátorem od podzimu 05 byl Honza Hron, přezdívaný Kozel, a do ligy přinesl řád – od této doby je částečně dochovaná oficiální dokumentace včetně všech výsledků, zápisů, soupisek, komentářů i tabulky střelců. Poprvé se na trávníku GyBu ligy objevily pozdější stálice – Voltr, Foglar, Hanus a spol, ačkoliv se na straně jejich inkasovaných gólů často objevovaly dvě cifry, povedlo se jim založit budoucí trend. Ve finálovém zápase za účasti ředitelky Bednářové porazil Médeu přejmenovanou na KFC (Kozak’s Football Club) Korupce po prodloužení 6:5 tým Lolitky. V boji o třetí místo rozmetali maturanti z 8.A mladíky z 2.C, pozdější Chiquitu.

Kvůli maturitním povinnostem předních celků se pod vedením Vojty Luhana (který od té doby byl s Kozlem také ve vedení, ale vždy každý ročník byl hlavním jen jeden z nich) odehrál doplňkový turnaj už v zimě (2006) – vítězství obhájily Lolitky pod novým názvem Izba 33 vrací úder. Stříbro získali hoši z KFC Korupce a bronz připadl tehdy nadějným mladíkům z Rosolu.

Na jaře 06 pod vedením Kozla opanovali ligu poprvé hráči Rosolu a dali tím vzniknout úspěšné tradici výher v sudých letech. Tehdejší kvartáni ve finále po brance Tomáše Kaliby zdolali soupeře z Pošepného nejtěsnějším možným rozdílem.

Podzim 2006 znamenal další změnu ve vedení, Kozla vystřídal Vojta Luhan a pořadí bylo následující: 1) Lolitky, 2) Vestecký negramoti, 3) KFC Korupce. Týmy samotné měly na chodu soutěže značný podíl, vedení pouze zapisovalo výsledky, psalo po e-mailu či ICQ týdenní reporty, hlídalo nejlepšího střelce a udílelo ceny, zápasy a jejich termíny si týmy organizovaly samy. Často se stávalo, že v týmech nebyl dostatečný počet hráčů schopných nastoupit k utkání – nezřídka tak čtveřici chlapců doplňovaly dívky. Jaro 2007 už neorganizovali maturanti a soutěž ovládla impozantním způsobem Chiquita (11:2 ve finále) před Lolitkami a Rosolem, jenž na penalty zdolal odcházející KFC Korupce.

Následující sezona 2007/2008 opět znamenala změnu ve vedení – nejvyšší místo přejal Karel Nepraš, duchovní otec GyBu ligy, jak ji mnozí z Vás znají dnes. Celou soutěž zprofesionalizoval, založil webové stránky, které fungují dodnes, pořádal pro hráče tipovací soutěže na každé kolo a hlavně navrátil soutěž k celoročnímu formátu, od nějž se už pak nikdy neodklonila. V zimní přestávce se tuto sezonu konal jednoroční projekt zimního poháru, ve kterém triumfovala Chiquita. Hlavní soutěž opanovali dle očekávání hráči Rosolu, kteří ve finále smetli 6:2 nováčky z Pošepného 1.FC 1.F (a později FC A.Č.A.B.), pro něž bylo na úvod studia na GyBu stříbro ohromným úspěchem. Bronz získal celek Whinny Bowl.

Napřesrok (2008/2009) jsem se do této velkolepé soutěže konečně zapojil aktivně také. Se třemi spolužáky a několika loňskými maturanty (tehdejšími sekundány) a jejich legendárním třídním Danem Žákem jsme založili tým FC AC SK a hned v první sezoně jsme senzačně hráli o bronz. Zaslouženě jsme podlehli o rok staršímu Pohřebnímu Commandu, další z legend soutěže – tato stálice hrála GyBu ligu až do léta 2013, avšak vyrovnat úspěch z této sezony se jim už nepodařilo. Hlavní slovo v soutěži ale měla ústřední dvojice rivalů – FC Chiquita a FC Rosol. Pro tento rok vybojoval zlato první jmenovaný celek. Nově se také udílela individuální ocenění: zlatou kopačku si vystřílel sám Karel Nepraš, nejlepším brankářem byl zvolen Šimon Procházka zvaný Šomin (oba Chiquita) a nejlepším hráčem jeden z dodnes nejlepších hráčů ligy Tomáš Kaliba (FC Rosol).

I v další sezoně (2009/2010) byly karty rozdány jasně – dva velikáni, pár dravých celků a nově vzniklý celek SRPŠ (oficiálně Spolek rychlých a přesných šutérů, ačkoliv nedlouho před začátkem soutěže uvažoval tehdejší kapitán Tomáš Novák i o zvučném názvu Drtiči homolek…). Právě Profesoři zdolali ambiciózní FC AC SK v boji o páté místo, bronz proti béčku Rosolu ukořistil BROCK z Pošepného (později Barclays). Nejzajímavější podívanou ale slibovalo finále, ve kterém se proti sobě opět postavili Chiquita a Rosol. Maturanti od prof. Rosolové byli však limitováni zraněním střelce Hejdy i brankáře Vodrážky, tudíž jim Banáni vyšli vstříc a povolili angažování náhradníků z jiných týmů. Tato benevolence se jim nakonec vymstila, jelikož trio Milan Voračka (GK), Filip Masri a David Kristek (celkem 4 branky) dovedlo společně s kuriózním gólem přes celé hřiště ke zlatu na závěr působení na GyBu tým FC Rosol. Nejlepším střelcem se stal Tomáš Starý z Chiquity, nejlepším brankářem opět Šomin (i přes ten hanebný inkasovaný gól) a nejlepším hráčem byl zvolen Jan Hejda z Rosolu.

Ročník 2010/2011 alias čtvrtý rok pod vedením Karla Nepraše se nesl ve znamení kuriozit a výjimek. V soutěži skončil suverénní Rosol, avšak Chiquita po nepovedeném finále chtěla ještě jednou triumfovat. Žádné omezení tehdy neexistovalo, a tak byl vytvořen absolventský tým. Ten byl společně s Barclays United největším adeptem na celkové vítězství. Absolventi se však na podzim nescházeli, se třemi hráči v poli ztráceli zápasy s outsidery a nakonec se jim ostudně ani nepovedlo proniknout ze základní skupiny. Bylo jasné, že tato sezona bude přelomová – a to nejen na nejvyšších příčkách, ale i co se týče rekordů – na podzim 2010 padlo v zápase Barclays – TJ Redbull množství branek, které překonává veškeré guinnessovské zápisy! V utkání hraném mezi mladými nadšenci ze sekundy (ještě v nedostatečném počtu) a starými fotbalovými mazáky, pozdějšími finalisty, padlo neuvěřitelných 64 branek a skóre 62:2 zůstává asi nepřekonatelným milníkem. Kdo tam nebyl, neuvěří. Nutno podotknout, že mnoho důkazů pro tento výsledek není, ale sami poražení hráči se dodnes k nelichotivému zápisu do historie hrdě hlásí.

Dalším významným bodem sezony bylo jarní KOKOderby mezi áčkem a béčkem tradičního celku Kokosů. A-tým, tedy Kokosy na trávě, v zápase s nevídanou návštěvností (možná i díky ranní porci Ilony Csákové před školou a růžovým plakátům) nad svými soukmenovci Kokosy na lajně uspěl v poměru 6:2. Teď už ale k nejvyšším příčkám – ani v této sezoně se mezi TOP 4 Profesorům ještě nepovedlo prorazit. Premiérovou účast v této fázi zaznamenaly hned 2 celky ze 4, a to ne zrovna ty, od kterých by se to čekalo. Ve vzájemném zápase zdolali FC AC SK Prošlý mlíka a mohli se těšit na soupeře, který vzešel ze semifinálového duelu Ačab – Barclays. Starší Ačab ještě v závěru utkání vedl, ale nezvládl koncovku a po prodloužení postoupili do finále šikovní technici z Barclays. V zápase o třetí místo zaslouženě ke 3 roky starému stříbru přidali maturanti z Pošepného bronz a i následující finále přineslo velkolepou podívanou. Zkušenější Barclays soupeře podcenili a dovolili FC AC SK jít do vedení, které už si ani po dramatickém závěru nenechali borci v červeném ujít a po velké bitvě jsme mohli slavit náš největší úspěch, historicky první triumf v GyBu lize. Vzhledem k tomu, že mě naštěstí Ajfel nepřestřílel, mám tu čest mít doma na poličce vystavenou sošku pro nejlepšího střelce této sezony. Radost našemu týmu udělal i nejlepší brankář – tuto cenu i v novém dresu získal potřetí Šimon Procházka. Nejlepším hráčem sezony byl zvolen Jakub Kouba a celý ročník vyvrcholil premiérovým výběrovým zápasem Utkání hvězd.

V sezoně 2011/2012 se opět částečně měnilo vedení – Karel Nepraš už na GyBu nepobýval den co den, a proto jsme mu společně s Petrem Homolkou začali od nové sezony s organizací pomáhat. Po letech už v soutěži nebyli ani Chiquita, ani Rosol, ani Ačab – nastal čas pro nové generace, přestože hráči těchto celků hráli významnou roli ve svých nových působištích (Ajfel a Mikeš u Prošlých mlík, Karel Nepraš u Predátorů, Jirka Rédr v FC AC SK nebo Tomáš Kaliba v SRPŠ). Po aktualizaci pravidel bylo (namísto absolventských týmů) povoleno startovat dvěma absolventům v každém celku. Plnými hrstmi toho využili Profesoři, kteří po dvou neúspěšných sezonách konečně mysleli na titul – angažování Kaliby a Ernesta bylo vynikajícím strategickým krokem. Lichý počet 15 přihlášených týmů znamenal komplikaci pro losování soutěže – i kvůli tomuto znevýhodnění uniklo semifinále favorizovaným Mlíkařům a Predátorům, namísto nichž doplnil trio semifinalistů FC AC SK, FC SRPŠ a Barclays United tým Big balls okolo maturanta Karla Procházky. Ti v semifinále jasně podlehli FC AC SK a po urputném boji s Barclays se do boje o titul konečně probojovali i Profesoři. A jak byl zápas o bronz jednoznačný (Barclays si ve své rozlučce s GyBu vychutnali velkokoulaře 12:2), tak diametrálně odlišné bylo finále.

Dodnes z něj existuje záznam, a tak je možné zhlédnout Kalibovu hlavičku, jež posílá oranžové do poločasového vedení 1:0. Ve druhé půli však mohutný skluz Vojty Ocelíka zabraňuje prof. Bártlovi v postupu vpřed a míč jaksi záhadně podél přední tyče dostává do sítě Honza Kosík – 1:1. A když kapitán soupeře, prof. Novák, vybídl ke skórování Filipa Masriho, mohli jsme se ohromně radovat z obhajoby titulu. Z organizačního pohledu byla sezona vydařená nejen vzrůstajícím počtem diváků v ochozech GyBu areny, ale také rozvojem webových stránek i statistických dat – bylo spočítáno, že za celý rok padlo 562 branek. Nejvýraznější měrou se o to přičinili dva nejlepší střelci – shodně 28 branek nasázeli Aleš Krupička (SRPŠ) a Michael Ernest (Barclays). Individuální ceny ale byly rozděleny mezi všechny tři nejlepšími týmy, když byl za nejlepšího brankáře zvolen Petr Homolka a za nejlepšího hráče tehdy čerstvý maturant Filip Masri (oba FC AC SK). Po druhém Utkání hvězd nastal čas na rekapitulaci sezony: k organizačním úspěchům se řadí i znovuobnovení úzkých vazeb mezi vedením soutěže a vedením školy, již zmíněné stanovení jasných pravidel, reklamní akce týmů včetně dodnes populárních párků v rohlíku, vznik Superpoháru a především turnaj BudCup. Ten navázal na tradici zimního turnaje a dnes je z něj zavedená značka pro 10 celků. V premiérovém ročníku v lednu 2012 triumfovali po dramatickém závěru a pokutových kopech hráči FC AC SK.

Sezona 2012/2013 byla opět zlomová. Ve vedení proto, že Karel Nepraš přenechal své pravomoci mladším a plnil pouze roli redaktora pro web. V SRPŠ proto, že se Tomáš Novák vzdal funkce kapitána ve prospěch Martina Procházky. A v GL obecně proto, že snad každý z přihlášených celků toužil po zlomení nadvlády FC AC SK. Řeknu Vám, že pokud si zrovna nelibujete v narážkách a posměchu, tak 2 roky po sobě vyhrát GyBu ligu a souběžně s tím být ve vedení soutěže není zrovna záviděníhodná pozice. Již v této sezoně se však mohli příznivci jiných celků radovat, protože nadvládě bylo učiněno zadost. Ale o tom až o pár řádků níže – celá sezona totiž začala tím, že jsme v nově vzniklém Superpoháru porazili Profesory a získali další trofej – tato je vyhrazena vítězi klání mezi šampionem GyBu ligy a šampionem BudCupu, případně prvními dvěma celky GyBu ligy.

Mezi ně se letos chtěli protlačit ambiciózní Predátoři – tým, který ještě o rok dřív dostával dvouciferné šichty, posílil o jistotu v bráně Hradečného, dřívějšího nejlepšího hráče Koubu a šikovného mladíka Trčku. Velká čtyřka týmů byla pro tuto sezonu jasně stanovena – posledním chybějícím je tým GKS Pošepowice, tedy mix toho nejlepšího z Pošepného a hlavně dva tahouni z řad absolventů. Pohádka na vlně úspěchu neměla pro FC AC SK další pokračování, jakmile se zranil brankář Homolka – bez brankáře jsme proti Pavlu Sulkovi a spol. prohráli semifinále a pak proti Predátorům na penalty i boj o bronz. Ani David Kristek nedokázal v rozstřelu Homolku zastoupit, na FC AC SK zbyly brambory a Predátoři se mohli radovat z bronzu, historicky první medaile.

V boji o ty nejcennější kovy chyběly na straně Pošepowic opory týmu a borci SRPŠ si šanci nenechali ujít – zaslouženě deklasovali soupeře a poprvé se mohli kantoři na GyBu radovat ze zlatých medailí! Individuální soutěže ovládli finalisté, kopačku si vystřílel Bartošek (Pošepowice), rukavici vychytal Procházka a nejlepším hráčem stejně jako před lety zaslouženě zvolen Tomáš Kaliba (oba SRPŠ). V lednu 2013 ovládl druhý ročník BudCupu tým Barclays United a sezona byla úspěšně zakončena již tradičním Utkáním hvězd. Vedle něj se na GyBu konala také jedna masivní akce, která (pokud vím) nemá na jiných středních školách obdoby. Kterak jsme si jednou jako organizátoři soutěže vysnili, povedlo se nám uspořádat na škole exhibici s celebritami sportovního a kulturního života. Vzhledem k rozhodnutí obou členů vedení, že soutěž přenecháme mladším, bylo konání této exhibice jakousi pomyslnou třešničkou na dortu za 2 roky našeho působení u GyBu ligy. Přes tři stovky diváků namačkaných v maličké GyBu areně, široká škála občerstvení, maskot Lumír a hlavně tým Real TOP Praha hrající exhibiční utkání proti výběru školy. Zápas nadšených mladíků proti zkušeným borcům nakonec ovládli hosté v poměru 2:7, ale povedlo se vybrat desetitisíce na pomoc dětem trpícím cystickou fibrózou a stejně jako na soutěži studentských projektů gymnázia Na Zatlance i nyní GyBu liga ukázala svůj obrovský potenciál a svou jedinečnost.

A pomalu se blížíme do současnosti. I sezona 2013/2014 přinesla několik změn – novými šéfy soutěže se stali Adam Kolář a David Linhart – dřívější vedení plnilo pouze funkci poradního orgánu. Rekordní počet 16 celků znamenal i velkou porci zápasů a o to větší porci gólů. Nové vedení si připravilo nový koncept soutěže, přestala se hrát jarní čtvrtfinálová skupina a namísto toho byla zřízena po vzoru Ligy mistrů klasická vyřazovací fáze i s odvetami. Za opětovné porušování pravidel byl dokonce jeden tým poprvé z GyBu ligy vyloučen. Po fotbalové stránce začala soutěž již klasicky Superpohárem – v něm smetli vítězové BudCupu (Barclays) vítěze GyBu ligy (Profesory) 9:3 a nová sezona byla odstartována. Mezi hlavní favority patřili po odvetě prahnoucí FC AC SK, nažhavení Predátoři,  Kokosy konečně toužící po nějakém úspěchu a v první řadě hlavně obhájci titulu SRPŠ.

Že Vám mezi jmenovanými chybí nějaký tým z Pošepného? Máte pravdu. Avšak na startu sezonu bylo dle soupisek tak obtížné týmy odhadnout, že nevyzpytatelné nováčky Chelsenal, zbytečně prohrávající Fanáticos nebo o rok dříve předposlední Artilleros zkrátka nebylo možné mezi favority zařadit. Čekalo se, na čí stranu se přidají volní Sulek s Bartoškem, hlavní jazýčky na misce vah. Překvapivě to však nebyli zkušenější Fanáticos, ale mladší Artilleros, tedy tým, se kterým se původně počítalo spíše do baráže. Avšak zatímco Chelseanalu i Fanáticos se postup vzdaloval, Artilleros mířili vzhůru sebejistě. I to byl jeden z důvodů pro uzavření gentlemanské dohody zaručující přestup kapitána Fanáticos Karlesze do FC AC SK v případě, že se jeho celku nepovede dosáhnout play-off. Stejnou dohodu uzavřel a posléze i dodržel talentovaný Matěj Čech, v jeho případě se jednalo o tým mladých šikulů Tiki Taka. Ostatní favorité celkem bez překvapení spěli v základní skupině k postupu, nejvýraznějším výsledkem celého podzimu tak asi bez debat zůstává debakl FC AC SK 3:9 s Predátory, kteří posléze směle vyhlásili útok na titul. Upřímně, přestože to byl jen zápas ve skupině, tak po našem strašlivém výkonu to byla asi ještě větší ostuda, než když jsme jako terciáni od Chiquity dostali 20 gólů.

Ze čtvrtfinálových dvojic vzešly po odvetných duelech tyto semifinálové páry: SRPŠ – FC AC SK a Predátoři – Artilleros. První zápasy skončily 4:3 (výhra SRPŠ) a 2:6 (výhra Arilleros). Přestože v odvetách oba vítězové podlehli, Artilleros divoká přestřelka 8:7 na postup stačila. Profesorům prohra 6:2 nikoliv, takže do finále šli potřetí za 4 roky FC AC SK. Oba zápasy Superfinále skončily stejným výsledkem – Profesoři udolali Predátory 4:2 a stali se s kompletní sbírkou medailí nejúspěšnějším týmem posledních tří let, ve finále po bezbrankovém poločase a vážném zranění Davida Linharta, ze kterého se brácha léčí dodnes, přišly 4 bleskové góly Artilleros a chabá odezva, takže útok na zlatý hattrick FC AC SK opět nevyšel a poprvé (a naposledy) v historii se z titulu raduje tým mimo hlavní budovu!

Došlo tedy na zimní slova střelce Bartoška: „Vyhraje ten, od koho se to čekat nebude…“ Individuální trofeje byly pro FC AC SK jen chabou náplastí. Dodnes nevím, čím jsem si to zasloužil, i tak ale volba kapitánů o nejlepšího hráče sezony překvapivě padla na mě. Zato u brankáře jsem si poměrně jist, tam má volba Petra Homolky svou logiku. A střelce získal Karel Nepraš se svými fenomenálními a rekordními 54 brankami – počinem, který se jen tak někomu nepovede překonat. Sezona byla opět zakončena Utkáním hvězd a podruhé za sebou zavítali v charitativním utkání na GyBu celebrity z Realu Top Praha. Přestože akce tentokrát nepřitáhla takovou pozornost diváků, GyBu tým odčinil rok starou porážku a 10 000 Kč bylo na pomoc dětem trpícím cystickou fibrózou vybráno tak jako tak. Navíc se Budějárna opět dostala do pozornosti médií. BudCup ovládli podruhé v řadě Barclays a další novinkou oproti běžnému provozu soutěže byl rychle oblíbený turnaj GyBu Girls Challenge, s jehož pořádáním se počítá i do dalších ročníků. Mezi další úspěchy GyBu ligy může patřit i nová zmínka na Wikipedii (kde má Gymnázium Budějovická dokonce vlastní stránku) či Online přenosy ze závěrečných zápasů, které především v době lijáků přišly fanouškům vhod.

Dvanáctá sezona GyBu ligy tak, jak ji známe, znamená neustálou dynamiku – 2 hlavní členy vedení rozšířili od sezony 2014/2015 Ondřej Horký a Jan Hrdlička a nový herní systém umožnil další postup dokonce i týmům, které v základní skupině nezískaly ani bod. Zkrátka každý rok nabízí GL něco nového, ale zároveň dodržuje zaběhnuté tradice – i v poslední sezoně se odehrál Superpohár (nakonec vítězně pro FC AC SK, ačkoliv jsme ho vůbec neměli hrát), Girls Challenge (po dvou triumfech Tatranu získali zlato mladíci z kvarty) a v únoru 2015 valentýnský BudCup, ve kterém potřetí za sebou zvítězili Barclays United. Vyřazovací část nabídla velké drama. Obhájci titulu Artilleros byli i přes následné protesty bez zraněného Sulka vyřazeni již ve čtvrtfinále, do Final Four přes mladé pušky z Natasha Raptors překvapivě neprošli ani Profesoři. Dle očekávání se tam naopak probojovali FC AC SK i FC Predators, zaslouženě Raptoři a čtyřku doplnilo největší překvapení soutěže – BK Almdudler.

Několik posledních sezon se mluvilo o tom, že ve finále se rozhodne mezi FC AC SK a Predátory. Na toto proroctví došlo až v posledním roce, oba favorizované celky si s mladšími soupeři poradily. V boji o bronz zaslouženě díky tahounu Matěji Čechovi triumfovali Raptoři milované Nataši, avšak i čtvrté místo znamená pro Almdudler nečekaný úspěch a černobílí odchází ze sezony se vztyčenou hlavou. Finále bylo vyhecované již dlouho předem, konečně se v něm střetli velcí rivalové. Predátoři toužili na závěr svého studia na GyBu dosáhnout největšího úspěchu, naopak můj tým byl motivován snahou odčinit nepovedenou předloňskou sezonu a především loňskou finálovou prohru. Kdo však čekal úporný boj, defenzivní fotbal a vyrovnané skóre, šeredně se mýlil. K naší radosti Predátory finále nezastihlo v ideální formě a poločasový výsledek 5:0 byl velmi nečekaný. Druhý poločas už tak jednoznačný nebyl, ale výhru jsme si uniknout nenechali a po mém, Kyselkově a Malého hattricku znamená výsledek 9:4 symbolický zlatý hattrick (třetí triumf) pro FC AC SK, jehož dokázal náš celek dosáhnout i po výrazné generační obměně. Zklamání Predátorů bylo pochopitelné, sami jsme ho zažili před rokem, ale po sporech v průběhu sezony se oba celky rozešly v přátelském a smírném duchu – není všem dnům konec. Smutným hrdinou Superfinále byl brankář Hradečný, který se i po devíti inkasovaných gólech ve finále dočkal zadostiučinění za předchozí léta v GyBu lize, byl konečně zvolen jejím nejlepším brankářem. Tahoun Raptorů Matěj Čech byl kapitány zvolen nejlepším hráčem a zlatou kopačku si díky mohutnému finiši vystřílel bombarďák Jakub Kvizda.

Nová, třináctá sezona GyBu ligy (2015/2016 – lépe řečeno třináctý rok GL, sezon bylo kvůli půlsezonám více) klepe na dveře, můžeme se těšit na množství nových tváří, ale nelze čekat, že zaběhnutá jména trávník GyBu ligy jen tak opustí. A já přeji GyBu lize do dalších let co nejvíc gólů i příznivců.

Pokud to někdo dočetl až sem, má můj obdiv, protože tolik keců o fotbale běžný člověk nesnese. Troufám si říct, že GL má už dnes bohatou historii a každému z hráčů zanechala něco ve vzpomínkách. Je to jedinečný koncept soutěže, který mi pomohl navázat dlouholetá přátelství. Jsem hrdý, že jsem se na jejím chodu mohl podílet a věřím, že pokud neusne na vavřínech, je ve správných rukách vstříc bezproblémovému fungování a dalšímu rozvoji. A klukům z nižšího gymplu můžu za sebe poradit jen jedno – nechte se zlákat legendárními vzory jako Tomáš Kaliba nebo Jirka Rédr, tedy absolutními rekordmany co do počtu triumfů (Kaliba 3x s Rosolem a jednou se SRPŠ, Rédr 2x s Rosolem a 2x s FC AC SK). Nenechte se dlouho přemlouvat a hrajte! Je to ta nejlepší věc, kterou můžete ve 13:05 (potažmo ve 13:55 či 14:45) udělat. :-)

 

Sezona Vítěz ligy Nejlepší hráč Nejlepší brankář Nejlepší střelec Vedení
14/15 FC AC SK Matěj Čech David Hradečný Jakub Kvizda A. Kolář, D. Linhart
13/14 Los Artilleros Tomáš Linhart Petr Homolka Karel Nepraš A. Kolář, D. Linhart
12/13 FC SRPŠ Tomáš Kaliba Martin Procházka Dan Bartošek P. Homolka, T. Linhart
11/12 FC AC SK Filip Masri Petr Homolka Michael Ernest, Aleš Krupička P. Homolka, T. Linhart
10/11 FC AC SK Jakub Kouba Šimon Procházka Tomáš Linhart K. Nepraš
09/10 FC Rosol Jan Hejda Šimon Procházka Tomáš Starý K. Nepraš
08/09 FC Chiquita Tomáš Kaliba Šimon Procházka Karel Nepraš K. Nepraš
07/08 FC Rosol / / Jan Hejda K. Nepraš
Jaro 07 FC Chiquita / / / H. Hron
Podzim 06 Lolitky / / David Henzl V. Luhan
Jaro 06 FC Rosol / / / H. Hron
Zima 06 Izba 33 VÚ / / Jakub Mandát, Vojta Luhan, Karel Nepraš V. Luhan
Podzim 05 Lolitky / / / H. Hron
04/05 Médea / / / Z. Hackl
03/04 nedohráno / / / Z. Hackl
Dříve: bez pevné organizace / / / Učitelé
Legenda:  / =  statistika není k  dispozici  

 

Fotogalerie: https://www.facebook.com/media/set/?set=a.1042317455788240.1073741831.278984372121556&type=3

 

Tomáš Linhart

 

Obrovské poděkování za pomoc si zaslouží: Vojta Luhan, Ondra Burda, Honza Hron, Karel Nepraš, Tomáš Kaliba, Jirka Rédr. Bez nich bych se ničeho nedopátral!

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA