Jak jsem navštívil exhibici!
Velkou akci náplanovalo vedení GyBu Ligy společně s vedením celého gymnázia na pátek 24. května. Do školního fotbalového svatostánku si pozvali fotbalový tým (převážně) sportovních celebrit Real Top Praha a celé události vytvořili odpovídající promo. Do areálu školy svolávali studenty, absolventy, profesory i širokou veřejnost za pomoci snad všech dostupných médií a tak jsem tomuto masívnímu tlaku musel podlehnout i já sám a rozhodl jsem se na exhibici také vyrazit!
Musím se ale bez nějakého většího nátlaku přiznat, že jsem vlastně ani nijak zvlášť dlouho neváhal. Přeci jen, kdy se vám podaří na vlastní oči vidět pohromadě tolik známých tváří a osobností ze světa sportu, jakými jsou Míra Bosák, Robert Záruba, Pavel Hoftych nebo Marcel Lička. Takhle pěkně zblízka málokdy, tudíž nevyrazit by byl vlastně hřích. Tím spíš, že se celá akce odehrávala pod záštitou GyBu Ligy, o jejíž rozmach jsem se vlastně docela velkou měrou sám zasadil. Byl jsem tedy zvědav, kam až se dá v posouvání popularity této soutěže zajít. Po utkání hvězd a BudCupu tady totiž najednou byla další naprosto ojedinělá akce, která měla naše budějovické gymnázium a fotbal jako takový ještě více spojit. Důkazem budiž angažování ředitelky Bednářové a jejího zástupce Josefa Vačkáře.
Výkop exhibičního duelu byl naplánován na patnáctou hodinu a částečně také kvůli pracovnímu vytížení jsem stihl začátek jen tak tak, nicméně o nic důležitého jsem nepřišel. Avšak už z velké dálky bylo cítit, že se na půdě šloly děje něco neobyklého. Do areálu Fit Clubu Kozák totiž mířily opravdu davy lidí a náhodní kolmejdoucí se takřka do jednoho zastavovali u mříží oddělující okolní ulice od dočasného centra pražského fotbalvého dění. V samotné GyBu Aréně to pak praskalo ve švech a po mém příchodu se v ochozech mohly odhadem mačkat bezmála dvě stovky fanoušků, možná víc. Fantastická kulisa.
Na hrací ploše se pak velmi pečlivě protahovali hráči GyBu výběru a nadšení přihlížejících začalo sílit v momentě, kdy se z útrob školy začala šinout většina týmu Realu Top Praha. Každý tak nějak pokukoval po té své největší hvězdě, která ho na tento duel zejména nalákala, ale nutno poznamenat, že právě v tento moment zavládlo u většiny diváků veliké zklamání. Většina mužských návštěvníků totiž určitě dychtivě očekávala příchod Roberta Záruba, většina slečen či dam napjatě vyhlížela Vojtěcha Dyka. Z této dvojice, která se stala jakýmsi ústředním motivem celé předzápasové kampaně, však nedorazil ani jeden. Organizátoři akce to okamžitě vysvětlovali nečekanými rodinnými záležitostmi obou jmenovaných a snad to byl i oficální důvod jejich absence, nicméně na celou exhibici to hned před jejím začátkem vrhlo negativní pohled spousty fanoušků.
Na každý pád byl ale hlavní chod teprve před námi a společně s několika dalšími absolventy jsme začali rozpoznávat jednotlivé hráče Bílého baletu. Přeci jen jsme ale od rozvičujícího se klubka sportovců byli poměrně daleko, a tak nám kompletní sestavu hvězdného týmu odtajnil až hlavní řečník celé akce, který ale ani s pomocí megafonu nebyl na většině míst areálu dostatečně slyšet, bohužel. Nakonec jsme ale jména všech pozvaných "celebrit" dali dohromady. Čili, za RTP nastoupili: Jakub Štefek - Ondřej Lípa, Jaromír Bosák, Pavel Hoftych, Marcel Lička, Jakub Štáfek, Petr Vondráček, Ondřej Zamazal, Petr Semerád a Vlasta Korec. Zejména Míra Bosák sklidil při oficální představovačce velký aplaus, ale značný potlesk sklidili i ostatní účastníci včetně hráčů GyBu Teamu. No a pak už se šlo na věc a a já jsem se spolu s několika dalšími diváky přesunul na protilehlou tribunu do "sektoru hostů", odkud bylo na hrací plochu přeci jen o poznání lépe vidět. Na tak velkou návštěvu totiž přeci jen není GyBu Aréna stavěná.
Samotné utkání se pak rozjíždělo docela pozvolna. Jak už bývá na GyBu Lize zvykem, hrálo se bez rozhodčích a vzhledem k této pro Real Top Praha nezvyklé skutečnosti, začal zápas také z obou stran poměrně opatrně. Na hráčích GyBu Teamu navíc byla vidět i značná nervozita z velkých jmen, které proti nim nastoupily, a tak to zákonitě byl hvězdný soupeř, který se po Korecově brance ujal vedení. A když brzy na to přidal druhou branku Kuba Štáfek alias seriálový Matěj Jordán, který hrál mimochodem velmi dobře a co se fotbalovosti týká byl bezseporu největší postavou duelu, byl ráz utkání jasně daný. Hráči Realu Top Praha tahali za delší kus provazu a snaživým mladíkům z GyBu to zkrátka a jednoduše nešlo. O výsledek ale v exhibicích většinou nejde, a tak jsme čekali, co se bude ve druhé půli v takovémto utkání za již rozhodnuté stavu dít. Před námi byla ale ještě poločasová přestávka, která měla být také jedním z hlavních bodů fotbalového odpoledne...
Ještě před jejím vypuknutím jsme se jali odskočit si mimo areál na odpočinkovou cigaretku, ale už při druhém či třetím vyfouknutí dýmu jsme s nevěřícnými pohledy upřenými na hrací plochu sledovali, kterak se rozbíhá druhá pětadvacetiminutovka zápasu! Poločasový program byl jednoduše zrušen, následné oficiální vyjádření ohledně důvodu tohoto jevu pak bylo stejně neutěšené jako v případě absencí dvou největších hvězd - Real Top Praha s odkazem na časový pres několika svých členů zažádal organizátory akce o okamžité zahájení druhé půle a ti zkrátka nemohli nesouhlasit. Škoda, ale tohle se prostě naplánovat nedá. Hvězdám neporučíš...
A tak jsme se přesunuli zpět do GyBu Arény a opět začali sledovat fotbalové dění. Jak už jsem se jednou zmínil, byli jsme zvědavi,co si pro nás zejména hráči v bílých dresech připravili za zpestření a čím se nás během druhého poločasu rozhodnou zaujmout a pobavit. A věru, nebylo toho mnoho. Vlastně skoro nic. Jediný Pavel Hoftych, bývalý trenér ligových Bohemians 1905, rozesmál diváky v GyBu Aréně osobním bráněním Tomáše Linharta při útočném rohovém kopu GyBu Teamu, kdy tohoto hráče bránil doslova tělo na tělo. Forvarda FC AC SK si osedlal jak dostihového koně a dobrých pár vteřin se na něm utěšeně vozil. Oba vtipálci si pak své role při rychlém brejku Realu Praha prohodili a v tu ránu to byl právě Hoftych, který svá záda musel poskytnout bránícímu soupeři jako dočasné útočiště. Nicméně právě takovýchto veselých momentů bychom čekali při podobné exhibici, zvláště za již rozhodnutého stavu, mnohem víc. Jak už jsem ale avizoval, podobného intermezza už jsme se až do závěrečného hvizdu nedočkali. Snad možná s jedinou malou výjimkou, kdy Jakub Štefek coby gólman Realu Top Praha pustil lacinou střelu z dálky a jeho spoluhráči mu honem rychle vysvětlili, že takovéto branky by prostě dostávat neměl. Dál už však ani ťuk.
A tak nám nezbývalo nic jiného, než se bavit hrou jeho skorojmenovce Jakuba Štáfka, který skutečně předváděl v ofenzivě svého celku velké věci a pro většinu GyBu Ligových týmů by byl určitě zvučnou posilou. Tak uvidíme, jestli zkusí některý z mančaftů pro příští sezónu obejít pravdila a tohoto gólového hráče angažovat! Byl by to opravdu majstrštyk!
To už se nám ale exhibiční utkání přehouplo do své poslední minuty a diváci společně s náhradníky RTP odpočítávali závěrečné vteřinky duelu. Po jeho definitivním skončení pak následoval bouřlivý potlesk, vzájemné podání rukou a společné focení pro zaknihování celé akce do archivů školy i týmu Realu Top Praha. A nám na východní tribuně nezbývalo nic jiného, než začít pomalu uplynulou akci hodnotit.
Výsledek? Poklona všem, kteří se na zorganizování této akce podíleli. Určitě to nebylo jen tak, zajistit účast tohoto týmu na naší škole, nicméně povedlo se, a tak nebylo překvapením, že padnul absolutní divácký rekord GyBu Ligy. Pozitivem celé akce určitě bylo i to, že se o celou GyBu Ligu začal více zajímat i profesorský sbor GyBu v čele s paní ředitelkou Bednářovou, která krom zajištění několika nezbytných věcí pro zdárné uskutečnění celé akce, provedla i předzápasový slavnostní výkop. Stánek s občerstvením fungoval na výbornou, lvíček coby maskot FC AC SK také zabodoval a spousty diváků nakonec určitě uspokojil i fotbalový komentátor Míra Bosák, který se ještě dlouho po ukončení celého zápasu ochotně fotogravoval snad se všemi, kteří o společnou fotku měli zájem.
Nebylo by ale spravedlivé, kdybychom se závěrem nezmínili také o negativních stránkách celé akce, byť je s největší pravděpodobností neměli na svědomí organizátoři GyBu Ligy, potažmo celé této akce. Jak už ve článku bylo uvedeno, nedorazili dvě největší hvězdy, jejichž tváře v podstatě nejvíce táhly diváky k návštěvě akce. Předzápasový, poločasový, případně pozápasový program se pak nekonal de facto žádný, a tak celá akce působila pro oka diváka poněkud hekticky a nedokonale připraveně. A v samotném zápase jsme pak krom fotbalu průměrné kvality nemohli ocenit skoro žádný umělecký přídavek navrch.
Na každý pád to ale byla rozhodně akce pro celou školu významná a pozitivní a je jen dobře, že se vedení GyBu Ligy do tak náročné operace pustilo. A kdo ví, nikde není psáno, že třeba za rok nebude koncem května v GyBu Aréně ještě veseleji!
Karel Nepraš